Měli jsme štěstí. Když jsme přijeli do Budapešti, ujal se nás manželův kamarád, který ve městě od narození žije. A důkladně nám naplánoval jednotlivé dny, označil v mapách restaurace a řekl, kdy a kam nechodit. Tenhle soubor tajemství, do něhož zamíchaly své tipy i jeho dcery, si nemůžeme nechat pro sebe.

Jsou to přesně ty tipy, které vám dají jen místní nebo hodinové googlování v maďarštině. Kdy stačí sejít z hlavní třídy o jednu ulici, a nadchne vás podnik, kam turisté na první dobrou rozhodně nejdou, ale zároveň ne takových, aby vás to otrávilo, protože číšník nemluví anglicky a tváří se neochotně.

Ve Slepé vráně visí ze stropu pouťové hračky a zelené koule. Když začnete přemýšlet o kýčovitosti, přestali jste si hrát. A Budapešť hravá je.

 Je tohle přesně ten kousek dál mimo hlavní turistickou zónu, kam se vyplatí zajít. Většina turistů zůstane u bašty, hodně rodin mířilo na pizzu a pastu do italské restaurace Jamieho Olivera.

Ubytování v Budapešti kousek dál od centra, s termálním bazénem

Určitě vás bude zajímat i tip na ubytování. Nakonec jsme zvolili hotel Danubius Helia.

 Je to příjemný hotel kongresového typu trochu dál od centra (mezi paneláky, přiznávám), kam jsme jezdili taxíkem asi za 150 korun. Manželův kolega nám stáhnul do mobilu Fötaxi Budapest a my si tak zavolali taxíka přes aplikaci, aniž bychom museli v cizím jazyce zdlouhavě vysvětlovat operátorce, kde jsme a kam chceme jet. Ty maďarské názvy ulic jsou beztak nevyslovitelné. Vyjma za extrémního deště byl u nás taxík vždycky do pěti minut.

V hotelu jsou tři bazény s termální vodou, dva o teplotě kolem 34 stupňů, wellness centrum, kde si můžete zamluvit procedury, restaurace v lobby. To je moderně zrekonstruované a dá se z něj vyjít na terasu, kde jsme večer sedávali. Parking bezproblémový přímo před budovou, což pro nás byla priorita.

Procházet se můžete podél břehu řeky, opalovat se na sluneční terase, vychutnávat si drinky v baru, zacvičit si ve dvoupatrovém fitku. Na terase jsme i jednou povečeřeli, menu je přízpůsobené hostům z celé Evropy.

My si tam navíc zašli do restaurace Robinson Étterem, která je zaměřená na dobré maso. Smlsli jsme si na palačinkách plněných masem, těstovinách s hovězím a půlce kuřete. Burgery vypadaly víc než lákavě, obzvlášť ještě když vidíte kuchaře, jak se s nimi mazlí. Skvělý nedělní oběd! A ještě když připočítáte ten výhled…

Po obědě jsme se prošli parkem až k hradu Vajdahunyad, vyfotili se u soch, nechali nakreslit portrét holčičky (asi za 15 euro) pouličním kreslířem na památku… Můžete navštívit lázně Széchenyi fürdo, kvůli koronaviru byli lázně během naší návštěvy ovšem zavřené nebo omezené.

Kousek od parku na Náměstí Hrdinů nasedněte na linku M1, budapešťské metro je druhé nejstarší v Evropě a už ve stanici na vás dýchne nostalgie. Jízda do centra není dlouhá ani komplikovaná, ostatně kolonáda na náměstí ukončuje již zmíněnou Andrássyho třídu.

V centru si prohlédněte baziliku Svatého Štěpána („must see“ v každém průvodci) a užijte si na náměstí „turistické“ donuty, které ovšem vypadají úžasně fotogenicky. Jestli chcete ještě jednu dávku turistického vyžití, ale zábavnou (to bude ten tip od Imreho dcerek), tak v 3D gallery absolvujte focení tak, že budete vypadat jako když jste ve slavném obraze, hlavou vzhůru, v tlamě dinosaura nebo máte obří křídla.

Kam v Budapešti s dětmi na dobrou večeři? Do slepé vrány

Budapešťské oko („ruské kolo“) na Ersébét tér vám dá dávku nadhledu z výšky. Tak kam dál?

Přemýšlet o tom můžete i v nedaleké restauraci VakVarjú – v překladu slepá vrána. Jedna z nejpříjemnějších restaurací, kde jsem kdy byla. Sametová křesílka, malinová polévka, květinové koule ve výloze, netradiční přílohy, šachy na stěně, polévka pod pokličkou z těsta, pouťový koník, osvícené rámečky, mini dětský koutek, model města na stropě. Tahle restaurace je mix stylů – když začnete uvažovat o kýčovitosti a přeplácanosti, pochopíte, že jste si přestali hrát. A Budapešť hravá je.

Také si přečtěte

podobné