Zář 23, 2020 | Blog | 0 komentářů

Mám v břiše Attilu Végha s šestým smyslem

Blog | 0 komentářů

To, co mi v šestém měsíci boxuje v břiše, jsem s dcerkou zažívala až tak v měsíci osmém. Vrcholem všeho je, když se opřu o stěnu našeho gumového bazénu, a to malé nevinné mimi uvnitř řádí tak, že se na hladině dělají vlnky.

Pamatuju si (a moje poznámka v mobilu je toho důkazem), že jsem první pohyby ucítila na konci třetího měsíce, konkrétně 25. května ve 21:31. Doktor suše poznamenal, že ty pohyby do karty ještě psát nebude, ehm, ehm (jestlipak tam napsal něco jako „Vymýšlí si?“), ale já to bublinkování vnímala den za dnem čím dál intenzivněji. To byly ještě milé pozdravy z bříška… Kdybych jen tušila, co zažiju potom.

Teď už mám v břiše nevyčerpatelného MMA zápasníka

(znám jenom Attilu Végha, ale stejně jsem se musela podívat, jak se jeho jméno píše), který dovede tři hodiny bušit do placenty jako do boxovacího pytle.

Tak já nevím, už si tam buduje svoje břišní svaly, budoucí ego nebo zahání nudu tím, že mi prokopává močový měchýř?

Není výjimkou, že jsem v noci klidně i dvě hodiny vzhůru, protože si dělá z břicha aquapark a ring v jednom. Trochu se děsím, aby miminko

nemělo přehozený spánkový režim, protože jeho podvečerní, večerní a noční trénink je daleko razantnější, ve dne o něm téměř nevím.

Zvláštní je i jeho šestý smysl pro vycítění mužské ruky. Konkrétně ruky mého manžela, protože nikdo jiný mužského pohlaví než on o podobné aktivity zájem neprojevuje. A abych pravdu řekla, tak i pro něj je to cosi mimozemského a dokonce se tak trochu i bojí.

Jen dcerku kopni, človíčku. Tohle je tak na deset let jedna z posledních příležitostí, kdy ti to dvojnásobnou dávkou nevrátí.

Já nevím, asi ten človíček z břicha vyleze, kousne ho do ucha a zase se schová, nebo co. Dobrý horor.

Ale zpátky k tomu šestému smyslu. Zkrátka když manžel položí ruku na břicho, miminko okamžitě zastaví své řádění. Ihned. Přísahám. Ještě tak pozorovat, to mu občas dovolí, to vlnění už je pěkně vidět, ale zažít jeden pořádný šťouchanec, to ne. Vlastně jeden (celkem průměrný, žádný knock out) zažil. To když jsem mu na tajňáka zavolala z ložnice, aby z obýváku přišel, ani jsem nedutala, nepohnula se, zašeptala na něj pšššt, on potichu přiklekl k posteli a přiložil ruku na břicho. Miminko bušilo dál a jakmile to muž okomentoval něco jako „Ty brďo“, okamžitě přestalo.

To dcerce dopřává vydatné žduchání, vlnění, klouzání, kopání, zkrátka všechny svoje dovednosti. Říkám si, jen si to užij, miminko, protože tohle bude tak na deset let naposledy, kdy si to nechá líbit, aniž by ti nenabančila dvojnásob.

Ze života

těhotné

Jak se bude jmenovat? Od Medarda po Morlora

Jméno pro holčičku jsme měli jasné už tak tři roky před početím. Meda. Medinka se ale rozhodla být chlapcem a nám nezbývalo než hledat jméno chlapecké. Manžela Igora samozřejmě hned napadl…. Igor. Nebo Medard. Podle něj dobré mužské jméno zkrátka musí obsahovat...

číst více

Míša v síti

 

ZŮSTAňte S NÁMI

Připojte se do uzavřené MAMAskupiny